domů napište mi

Jak na VaK

vodovody a kanalizace - víc než jen potrubí

Projekt Jak na VaK má za cíl přinášet vyvážený a objektivní právně-ekonomický a právně-technický pohled na právo vodovodů a kanalizací. Právo je intelektuální výzva, ne suchá summa paragrafů.

Hamletovská vodárenská otázka

Lesk a bída samoprovozování vs. provozování »cizincem«

Podle článku na idnes.cz v nejbližších pěti letech končí provozovatelské smlouvy v řadě lokalit, celkem se to týká hruba dvou milionů obyvatel. O tom, jak budou obecní vodovody a kanalizace v dalších letech provozovány, tak budou rozhodovat právě zvolená zastupitelstva měst, městysů a obcí. Pojďme se blíže podívat, o co vlastně jde.

Obecně vzato, existují dva základní modely provozování vodovodů a kanalizací. Prvním je samoprovozování vč. provozování k tomu zřízenou organizací (v rámci »in-house výjimky« ze zadávání veřejných zakázek), druhým je provozování pomocí externího provozovatele, obvykle soukromé společnosti.

Samoprovozování má celou řadu výhod, zejm. vlastníkovi zůstávají všechny zisky plynoucí z provozování, vlastník má ve svých rukou plné řízení provozu vodovodů a kanalizací (a také s tím spojenou odpovědnost).

Nelze však skrývat i rizika a stinné stránky samoprovozování. Mezi nejzásadnější bude patřit nepřiměřený politický tlak z radnice na snížení cen pro vodné a stočné. Vždyť mezi voliči se toto téma stává čím dál oblíbenějším. Tato praxe je však obvykle vykoupena tím, že je zanedbáván provoz a obnova majetku. Čili co se nyní na provozních nákladech a obnově ušetří, do majetku někdy v budoucnu vrátí obyvatelé v navýšené ceně, nejlépe až v dalším volebním období či ještě lépe až v další generaci. Kromě toho provozování dost možná bude vykonáváno drážeji, protože nakupovat energie a materiál v malém, pro jednu obec, je vždy na jednotku dražší než nakupovat totéž ve velkém, třeba pro okres či kraj.

Samoprovozování ve středních a větších městech může vést také k vytvoření dalšího lukrativního odkladiště pro vysloužilé komunální politiky. Není přitom horší šéf než neschopný a pokud možno i zhrzený politik. Nadto také hrozí nebezpečí přihrávat zakázky, zejm. stavební práce, svým blízkým, přátelům a kamarádům, nebo komukoliv rovnou za »provizi«. Odpovědnost za výběr vedení je proto značná. Nejinak je tomu ale i u soukromých provozovatelů.

Je nutné si uvědomit, že obecní provozovatel velmi pravděpodobně bude také veřejným zadavatelem, čili v režimu podle zákona o veřejných zakázkách zadává všechny dodávky a služby od 2 milionů Kč a stavební práce od 6 milionů. Soukromý provozovatel má postavení tzv. sektorového zadavatele, pro nějž platí limity 10,489 milionů (dodávky a služby) a 131,402 milionů (stavební práce). Už jen povinnost kde co soutěžit znamená zvýšené provozní náklady. Nadto oproti velkému soukromému provozovateli bude soutěžit relativně malé objemy, tedy nedosáhne na tak dobré ceny.

Abychom byli spravedliví na obě strany, také u soukromých provozovatelů hrozí různá rizika. Pokud bude provozování zadáváno na příliš krátké období, třeba na rok či dva, hrozí, že soukromý provozovatel ve své nabídce své náklady na údržbu a opravy »podstřelí« a bude spoléhat na to, že po tuto krátkou dobu onen vodovod či kanalizace zanedbávání údržby a oprav ještě snese a pak ať si to řeší nějaký nový provozovatel. U dlouhodobého provozování naopak hrozí, že kdysi vysoutěžené ceny již nebudou odpovídat skutečnosti. Takže namísto snahy po efektivitě provozovatel bude buďto tlačit na zvýšení cen, bude-li mít málo, a to aniž by bylo zvýšení otestováno konkurenčními nabídkami, nebo naopak dosažené úspory provozovatel »projí« v nákupech nového vybavení, ačkoliv staré ještě spolehlivě slouží, ve svých režiích apod. Zejm. provozovatelé vlastnění zahraničními vlastníky mohou mít tendence zvyšovat své režie tím, že svým vlastníkům platí za nehmotná plnění jako je odborné poradenství, za práva na užívání koncernového loga, know-how, koncernových softwarů, IT, personálních a jiných koncernových služeb apod.

Kromě toho nelze přehlédnout, že na velké provozovatele jsou často »nabaleni« také stále titíž externí projektanti, stavitelé, účetní a daňoví poradci, advokáti atd., tedy i tyto služby samozřejmě mohou negativně ovlivnit provozovatelovy režie.

Podle mého názoru je jediným ekonomicky zdravým řešením mít dlouhodobého provozovatele (ať si interního či externího) a cenu pro vodné a stočné nechat pravidelně otestovat trhem, třeba jednou za tři až pět let. Pokud by nabídka konkurence byla levnější, pak je potřeba, aby provozovatel nabídku dorovnal, nebo aby skončil. Tím se lze vyvarovat rizika z příliš krátkého i příliš dlouhého kontraktu.

Výše uvedené samozřejmě neplatí jen pro vodárenství, ale i další komunální služby, jako např. svoz odpadů.

13. října 2014
Podpořte projekt Jak na VaK. Stačí poslat dotaz. Stačí o něm říci kolegovi či známému.